Úzkost je to, co někdo cítí, když má obavy, je napjatý nebo má strach. Může být mírná nebo závažná. Úzkost prožívají lidé jako myšlenky, pocity a fyzické vjemy.

Přečtěte si více o tom, co je úzkost, jaké jsou její příznaky, a jak může být úzkost léčena.

Co je úzkost?

Úzkost je přirozenou reakcí těla na potenciálně nebezpečnou nebo náročnou situaci. Je to pocit neklidu, obav, strachu nebo hrůzy z toho, co se stane. Je zcela normální cítit čas od času úzkost, může to být dokonce prospěšné. Úzkost nám může pomoci připravit se na konkrétní situace a ujistit se, že dáváme pozor a jsme ve střehu v nebezpečných situacích.

Pro některé lidi je však těžké se s úzkostí vyrovnat. Dlouhotrvající závažná úzkost s dopadem na běžné každodenní činnosti může znamenat, že někdo trpí úzkostnou poruchou.

Jaké jsou hlavní typy úzkosti?

Každý prožívá úzkost různými způsoby. Úzkostné poruchy se nicméně liší od normálních pocitů nervozity a stresu a zahrnují nadměrnou úzkost nebo strach.

Lidé často říkají, že úzkostné poruchy jsou rysem moderního života, ale neexistuje žádný důkaz, že míra prevalence se v průběhu let změnila.

Mezi nejčastěji diagnostikované úzkostné poruchy patří generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha, fóbie, sociální úzkostná porucha (sociální fóbie) a separační úzkostná porucha:

  • Generalizovaná úzkostná porucha: chronický (dlouhodobý) stav, který u lidí způsobuje pravidelné pocity úzkosti ze široké škály problémů nebo situací v jejich každodenním životě. Její psychické a fyzické příznaky se liší od člověka k člověku, ale může zahrnovat obavy, problémy s koncentrací nebo spánkem, závratě a bušení srdce.
  • Panická porucha: náhlé a opakované ataky intenzivního strachu, které mohou trvat několik minut nebo déle. Tyto ataky se někdy objevují bez zjevného důvodu. Osoba s panickou atakou zažívá nával duševních a fyzických symptomů. Mohou mít pocit, že ztrácejí kontrolu, mají infarkt nebo dokonce umírají.
  • Fobie: zdrcující, extrémní strach z určitého objektu, zvířete, místa, situace nebo pocitu. K příkladům patří agorafobie (strach z otevřeného prostoru nebo neschopnost uniknout) a akrofobie (intenzivní strach z výšek).
  • Sociální úzkostná porucha (sociální fobie): strach nebo hrůza ze sociálních situací. Tato porucha je mnohem více než jen pocit obav ze společenské události. Zahrnuje nadměrné obavy z každodenních společenských aktivit, jako je setkávání s lidmi, zahajování rozhovorů, telefonování, nakupování nebo práce.
  • Separační úzkostná porucha: intenzivní strach z odloučení od konkrétní osoby, lidí nebo domácích mazlíčků. Zatímco mnoho lidí spojuje úzkost z odloučení s dětmi, mohou jí trpět i dospělí.
  • Posttraumatická stresová porucha (PTSD): člověk s PTSD zažil velmi stresující, hrozivou nebo děsivou událost. Tento stav často zahrnuje noční můry a „vzpomínky“, ve kterých člověk znovu prožívá traumatickou událost. Lidé s PTSD mají často pocity viny, izolace a podrážděnosti.

Někteří lidé s úzkostnými poruchami jsou postiženi více než jednou úzkostnou nebo psychiatrickou poruchou, (což je známé jako ‘komorbidita’). Například generalizovaná úzkostná porucha a PTSD mohou být spojeny s jinými psychiatrickými stavy, včetně deprese nebo velké depresivní poruchy (MDD), bipolární poruchy (BD) a poruchy užívání návykových látek (SUD).

Kolik lidí trpí úzkostí?

Statistiky ukazují, že úzkostné poruchy jsou rozšířené po celém světě. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpí úzkostnou poruchou přibližně 284 milionů lidí (3,6 % světové populace). Okolo 63 % (179 milionů) jsou ženy, ve srovnání se 105 miliony mužů[1].

Podle Institutu pro zdravotní metriku a hodnocení (IHME)[2] měl v roce 2016 více než jeden ze šesti lidí (téměř 84 milionů lidí) z celé EU problém s duševním zdravím. V zemích EU je nejběžnější duševní poruchou úzkostná porucha, přičemž podle odhadů žije s úzkostnými poruchami 25 milionů lidí (to odpovídá 5,4 % populace).

Příznaky

Každý prožívá úzkost jinak. Fyzické a duševní účinky se mohou u jednotlivých osob lišit.

Jaké jsou příznaky úzkosti?

Tělo reaguje na úzkost konkrétním způsobem, a to uvolněním stresových hormonů, jako je adrenalin a kortizol. Tyto hormony uvedou osobu, která zažívá úzkost, do stavu vysoké pohotovosti, ve které hledá potenciální hrozby a aktivuje u sebe reakce typu „boj nebo útěk“. V důsledku toho mezi běžné příznaky úzkosti patří:

Mentální účinky:

  • Pocit napětí, nervozity a neklidu
  • Pocit strachu, paniky nebo ohrožení
  • Neustálý pocit „na hraně“
  • Pocit nekontrolovatelnosti
  • Potíže se soustředěním nebo jasným přemýšlením
  • Pocit odpojení nebo obavy z toho, že jste mimo kontakt s realitou
  • Podrážděnost
  • Nekontrolovatelné, obsesivní myšlenky
  • Noční můry

Fyzické účinky:

  • Rychlý, bušící, nepravidelný srdeční tep (palpitace)
  • Rychlé dýchání
  • Dýchavičnost
  • Závratě nebo točení hlavy
  • Sucho v ústech
  • Pocení nebo návaly horka
  • Pocit na zvracení nebo nevolnost
  • Bolest břicha
  • Chvění nebo třes
  • Častá potřeba jít na toaletu
  • Neschopnost klidně sedět
  • Bolest hlavy
  • Svalové bolesti nebo napětí ve svalech
  • Mravenčení
  • Problémy se spánkem (nespavost)

Jaké jsou různé úrovně úzkosti?

Úroveň úzkosti bývá kategorizována podle množství prožité tísně a fyzických účinků na organismus. Obvykle existují tři kategorie:

  • Mírná úzkost: to je nejčastější úroveň úzkosti. Téměř každý zažívá v určitém okamžiku svého života mírnou úzkost. K situacím, které mohou vyvolat mírnou úzkost, patří zkoušky, čekání na výsledky testů nebo zpoždění při důležité schůzce. Mírná úzkost netrvá příliš dlouho a lidé mají tendenci se rychle zotavit.
  • Středně těžká úzkost: osoba se střední úrovní úzkosti má častější nebo přetrvávající příznaky než osoba s mírnou úzkostí. K psychickým příznakům mírné úzkosti patří pocit „být na hraně“, neschopnost relaxovat a nadměrné starosti. K fyzickým příznakům patří točení hlavy, pocení a návaly horka, nevolnost, vznětlivost a svalové bolesti. Lidé trpící mírnou úzkostí mohou zjistit, že narušuje každodenní život, což vede k závažnější úrovni úzkosti. Pomoci může zvládnutí úzkosti pomocí svépomocných strategií nebo rad od lékaře.
  • Těžká úzkost: tato úroveň úzkosti je velmi vysilující. Příznaky těžké úzkosti jsou časté a přetrvávající. K nim může patřit zrychlená srdeční frekvence, pocity paniky, „nervozita“ nebo neobvyklé chování, vztek a odstup od ostatních lidí. Příznaky těžké úzkosti mohou vést k tomu, že lidé nejsou schopni pracovat nebo pokračovat ve svých běžných každodenních činnostech. Někdy se lidé s těžkou úzkostí obracejí k alkoholu nebo drogám jako k prostředku, jak se vyrovnat se svými příznaky. Odborná pomoc je nutná k tomu, aby pomohla lidem trpícím těžkou úzkostí.

Jaké jsou rané příznaky úzkosti?

První příznaky úzkosti nejsou někdy příliš zřejmé a často se vyvíjejí pomalu v průběhu času. Příznaky se u jednotlivých lidí liší. Jedním z nejčastějších časných příznaků úzkosti je nadměrné znepokojení nad každodenními situacemi. Příznaky někdy začínají v dětství nebo v období dospívání a pokračují až do dospělosti.

Příčiny, rizikové faktory a očekávaná délka života

Úzkost může vyvolat mnoho různých situací nebo prožitků. Někdy může být náročné identifikovat, co je příčinou úzkosti, a to může mít za následek další stres nebo rozrušení.

Co způsobuje úzkost?

Náročné nebo traumatické události zažívané v minulosti – během dětství, dospívání nebo dospělosti – často vyvolávají úzkostné problémy. Některé běžné příklady, které mohou vést k úzkosti:

  • Fyzické nebo emocionální týrání
  • Odloučení nebo rozvod
  • Úmrtí
  • Šikana nebo sociální vyloučení

Současné problémy nebo životní problémy mohou také vyvolat úzkost, jako jsou:

  • Napětí na pracovišti
  • Dlouhá pracovní doba
  • Problémy s penězi
  • Problémy ve vztahu
  • Vyčerpání
  • Pocit osamělosti nebo izolace
  • Ztráta milované osoby
  • Vypořádávání se s těžkou nemocí nebo zraněním
  • Šikana, obtěžování nebo zneužívání
  • Prožívání dalších problémů s duševním zdravím, jako je deprese

Někdy mají lidé související zdravotní problémy, které mohou ovlivnit úroveň jejich úzkosti. K příkladům zdravotních stavů, které jsou spojeny s úzkostí, patří:

  • Onemocnění srdce
  • Cukrovka
  • Syndrom dráždivého tračníku
  • Poruchy štítné žlázy
  • Respirační stavy, jako je chronická obstrukční choroba bronchopulmonální (CHOPN)

Některé léky včetně psychiatrických léků, některých léků používaných k léčbě určitých zdravotních stavů a rekreačních drog a alkoholu mohou také vyvolat úzkost.

Je úzkost dědičná?

Výzkum ukazuje, že pokud blízký člen rodiny trpí úzkostí, může být šance na problémy s úzkostí zvýšená[3]. Je zapotřebí dalšího výzkumu, abychom pochopili, zda genetické faktory přispívají k rozvoji úzkosti nebo zda jsou někteří lidé náchylnější k rozvoji úzkosti kvůli chování, které se naučili od rodičů a příbuzných, když vyrůstali.

U koho se objeví úzkost?

Úzkost se může objevit u každého, i když úzkostné poruchy často začínají v období dospívání (u náctiletých). U žen je dvakrát větší pravděpodobnost projevení úzkosti než u mužů[4].

Jak dlouho můžete žít s úzkostí?

Úzkost není život ohrožující stav. Výzkum publikovaný v britském časopise Psychiatrie však ukazuje, že úzkostné poruchy mohou významně zvýšit riziko úmrtí (mortality)[5]. Komorbidita (při současném výskytu dvou poruch) úzkostných poruch a deprese hraje zásadní roli ve zvýšeném riziku úmrtnosti.

Diagnóza

Úzkost není jednoduchá diagnóza; pro lékaře může být někdy obtížné diagnostikovat, zda má někdo úzkostnou poruchu nebo depresi s úzkostí jako symptomem[6].

Jak se diagnostikuje úzkost?

Aby lékař přesně diagnostikoval úzkost, musí vyloučit určitá tělesná onemocnění, která mohou být příčinou symptomů. Mohou se ptát na:

  • Jakékoli fyzické nebo psychické příznaky
  • Jak dlouho byly příznaky problémem
  • Jakékoli závažné obavy, starosti nebo problémy
  • Osobní život jedince

Mluvit s lékařem o emocích, pocitech a osobních problémech může být obtížné. Přesto, lékař musí pochopit příznaky a okolnosti, aby mohl stanovit přesnou diagnózu.

Jako pomocná vyšetření ke stanovení diagnózy může také lékař provést fyzikální vyšetření a krevní testy, aby vyloučil další nemoci, jako je anémie (nedostatek železa) nebo hyperaktivita štítné žlázy.

Test na diagnostiku úzkosti

Neexistují žádné laboratorní testy pro diagnostiku úzkosti. Pokud lékař nemůže najít žádný lékařský důvod pro určité fyzické a duševní příznaky, může se obrátit na odborníka na duševní zdraví, jako je psychiatr nebo psycholog.

Specialista na duševní zdraví bude klást další otázky týkající se příznaků, pocitů a emocí, a provede klinické hodnocení pomocí dotazníků pro měření úrovně úzkosti. Některé příklady dotazníků pro hodnocení úzkosti zahrnují Hamiltonovu stupnici hodnocení úzkosti (HAM-A) nebo Beckův inventář úzkosti (BAI), který měří závažnost úzkosti u dospělých a dospívajících.

Léčba a léky

Léčba a léky na úzkost mohou zmírnit příznaky a usnadnit život s tímto stavem.

Léky

Lékaři používají řadu léků, které pomáhají lidem zvládnout příznaky úzkosti. Léky by však neměly být jedinou nabízenou možností léčby. Místo toho lékaři často potřebují pracovat s jednotlivci, aby společně dospěli ke správným léčivům, dávkování a terapii, která funguje nejlépe.

Některé léky se používají pouze krátkodobě, zatímco jiné mohou být předepsány na delší dobu.

V závislosti na symptomech osoby mohou léky léčit fyzické příznaky úzkosti a psychické efekty.

Mezi nejčastěji předepisované léky k léčbě úzkosti patří:

  • Antidepresiva: ve většině případů bude antidepresivum prvním nabízeným lékem, a je to obvykle typ léku známý jako „selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu“ (SSRI). Tyto léky působí tak, že zvyšují hladinu serotoninu v mozku. Serotonin hraje důležitou roli v mozku, posiluje pocity pohody a štěstí a pomáhá myšlení, paměti, spánku, trávení a krevnímu oběhu. SSRI se mohou užívat dlouhodobě, ale může trvat několik týdnů, než začnou fungovat. Další typ antidepresiva, které lze nabídnout, je známý jako „inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu“ (SNRI). Tento typ léků působí tak, že zvyšuje množství serotoninu a noradrenalinu v mozku. Provádí specifické změny v mozku a nervových buňkách pro regulaci nálady.
  • Antiepileptika: některé léky proti záchvatům (také známé jako anti-konvulzivní léky) používané k léčbě epilepsie mohou být také účinnou léčbou úzkosti. Působí tak, že snižují nadměrné výstupy v částech mozku, které kontrolují strach.
  • Benzodiazepiny: někdy se benzodiazepiny (typ sedativ) používají jako krátkodobá léčba během těžkého období úzkosti, někdy v kombinaci s jinými léky. Lidé užívající sedativa se mohou cítit velmi ospalí, takže lékaři mohou někdy při jejich užívání doporučit neřídit nebo neobsluhovat stroje.

Terapie

Některé psychologické terapie (psychoterapie) mohou být při léčbě úzkosti užitečné, včetně:

  • Řízená svépomoc: lékař nebo specialista pro duševní zdraví může navrhnout vyzkoušet si kurz řízené svépomoci ke zvládání úrovní úzkosti a učení se zvládání techniky pro každodenní vypořádání se s úzkostí. To může zahrnovat procházení cvičení v pracovním sešitě nebo online kurz s podporou terapeuta.
  • Kognitivní behaviorální terapie (CBT): tato forma terapie pomáhá jedinci zpochybnit jeho úzkostné myšlenky nebo negativní pocity. Může to pomoci zlepšit soustředění a koncentraci a snížit potřebu vyhýbání se činnostem, které způsobují úzkost. CBT obvykle zahrnuje setkání se speciálně vyškoleným a akreditovaným terapeutem každý týden po dobu několika měsíců.
  • Aplikovaná relaxace: při aplikované relaxaci vyškolený terapeut dotyčného učí, jak uvolnit svaly a tuto relaxaci provádět v situacích, kdy cítí úzkost.

Intervence

Je nesmírně důležité, aby se každému, jehož úzkost ovlivňuje každodenní život, dostalo zavčas lékařské pomoci a zabránilo se tak zhoršování stavu.

Psychologická intervence by se měla nabídnout lidem s podezřením na úzkostnou poruchu jako léčba první volby.

Kvalifikovaný odborník na duševní zdraví, který ví, jak efektivně léčit úzkost, pomůže jednotlivcům naučit se kritickým strategiím ke zvládání jejich úzkostné poruchy.

Strava

Lidé s úzkostí by se měli snažit jíst pravidelně, zdravě a vybírat si vyváženou stravu. Nezbytné je jíst pravidelně a vyvarovat se vynechávání jídla, protože to může způsobit pokles hladiny cukru v krvi, vyvolání pocitu „nervozity“ nebo pocitu „na hraně“ a zhoršení základní úzkosti[7].

Předpokládá se, že konzumace potravin bohatých na komplexní sacharidy, jako jsou celozrnné produkty, například ovesné vločky, quinoa (merlík čilský), celozrnný chléb a obiloviny, zvyšuje množství serotoninu v mozku, což má uklidňující účinek.

Alkohol a kofein je třeba omezit nebo se jim vyhýbat. Alkohol a kofein mohou způsobit, že se lidé cítí „na hraně“ nebo nervózní a mohou ovlivňovat spánek.

Cvičení

Cvičení může být pro lidi s úzkostí velmi prospěšné. Podporuje produkci mozkových chemických látek, známých jako endorfiny. Ty působí jako přírodní léky proti bolesti a zlepšují schopnost spát, což snižuje pocity stresu a úzkosti.

Vědci zjistili, že pravidelné cvičení může snížit úroveň napětí, zlepšit a stabilizovat náladu, zlepšit spánek a sebevědomí. Pouhých pět minut aerobního cvičení může začít působit proti úzkosti[8].

Jakékoli fyzické cvičení může pomoci snížit úzkost, ale vědci říkají, že aerobní cvičení, které zvýší srdeční frekvenci, je prospěšné nejvíce[9]. Některá aerobní cvičení, která mohou pomoci zvládat úzkost, jsou:

  • Plavání
  • Cyklistika
  • Běh nebo jogging
  • Rychlá chůze
  • Tenis
  • Tanec
I krátké dávky cvičení (pouhých 10–15 minut) mohou zlepšit kondici a náladu.

Prevence

Neexistuje žádný způsob, jak přesně předpovědět, co u jednotlivce způsobí rozvoj problémů s úzkostí. Lze však učinit opatření ke snížení dopadu souvisejících symptomů:

  • Vyhledejte pomoc včas: úzkost se může léčit hůře, pokud trvá příliš dlouho.
  • Dodržujte zdravý životní styl: cvičení může pomoci zvýšit duševní zdraví a zmírnit pocity úzkosti.
  • Snažte se být co nejaktivnější: účast na aktivitách a koníčcích může zlepšit pocity sebeúcty a odvést mysl od starostí. Sociální interakce může zabránit pocitům izolace.

Vyhněte se požívání alkoholu a drog: užívání alkoholu a drog může způsobit úzkost nebo stávající úzkost zhoršit.

Vědecké studie

Aktuální výzkum se věnuje oblasti úzkosti, potenciálním rizikům rozvoje úzkostných poruch a účinným možnostem léčby. Došlo k významnému pokroku v chápání částí mozku zapojených do prožívání strachu a úzkosti. Vědci například zjistili, že oblast amygdaly se zřejmě podílí na vnímání strachu, nebezpečí a bezpečnosti. Zdá se, že lidé s úzkostnými poruchami mají citlivější amygdalu[10].

Další kritická studie zkoumala, jak může být receptor zapojený do systému odměňování mozku cílem léčby anhedonie (nedostatku potěšení), což je symptom několika úzkostných poruch. Výzkum má významné důsledky pro vývoj léků zaměřených na konkrétní oblasti mozku a doufejme, že v budoucnu povede ke klinickým studiím s větší informativní hodnotou[11].

Jednou z oblastí, kde došlo k významnému pokroku, je úloha genetiky u různých nemocí a zdravotních stavech. Současný výzkum se zabývá tím, jak by geny a prostředí mohly spolupracovat, aby přispěly k rozvoji úzkostných poruch. Například dítě s genetickou predispozicí ke stydlivosti a citlivosti by se mohlo stát terčem šikany. Šikana (faktor životního prostředí) může naopak zvýšit úroveň jejich úzkosti[12].

Výzkum pokračuje také v oblasti možné léčby úzkosti, protože léčiva, která jsou k dispozici na pomoc lidem trpícím úzkostnými poruchami, se v průběhu let výrazně nezměnila. Vědci nyní pracují na vývoji nových léků, které by mohly nahradit současné léky proti úzkosti, které nejsou účinné u všech pacientů. O některých je známo, že mají potenciální nežádoucí účinky a existují u nich bezpečnostní obavy (například riziko zneužití a závislosti)[13].

Ve vědecké komunitě však panuje optimismus, že se blíží další pokroky. Budoucí léčba úzkosti bude vypadat velmi odlišně od dnešní péče.

Odkazované zdroje

[1] Ritchie H, Roser M. Mental health. Our World in Data. Published 2018. Accessed February 2021. https://ourworldindata.org/mental-health.

[2] OECD/European Union. Health at a Glance: Europe 2018: State of Health in the EU Cycle. OECD Publishing, Paris/European Union, Brussels. 2018. Accessed February 2021. doi:10.1787/health_glance_eur-2018-en

[3] Mind. Anxiety and panic attacks. Accessed February 2021. https://www.mind.org.uk/information-support/types-of-mental-health-problems/anxiety-and-panic-attacks/causes-of-anxiety/

[4] Anxiety and Depression Association of America. Facts and statistics. Accessed February 2021. https://adaa.org/about-adaa/press-room/facts-statistics

[5] Meier SM, Matthiesen M, Mors O, Mortensen PB, Laursen TM, Penninx BW. Increased mortality among people with anxiety disorders: total population study. Br J Psychiatry. 2016;209(3):216-21. doi:10.1192/bjp.bp.115.171975

[6] West London NHS Trust. Diagnosis of anxiety disorder. Updated January 2021. Accessed February 2021. https://westlondon.nhs.uk/patients-and-carers/conditions/anxiety-disorder/diagnosis-of-anxiety-disorder

[7] Naidoo U. Harvard Health Publishing. Nutritional strategies to ease anxiety. Published April 13, 2016. Accessed February 2021. https://www.health.harvard.edu/blog/nutritional-strategies-to-ease-anxiety-201604139441

[8] Anxiety and Depression Association of America. Exercise for stress and anxiety. Accessed February 2021. https://adaa.org/living-with-anxiety/managing-anxiety/exercise-stress-and-anxiety

[9] Everyday Health. How exercise eases anxiety. Published June 2009. Accessed February 2021.https://www.everydayhealth.com/anxiety/anxiety-and-exercise.aspx

[10] Schumann CM, Bauman MD, Amaral DG. Abnormal structure or function of the amygdala is a common component of neurodevelopmental disorders. Neuropsychologia. 2011;49(4):745-759. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2010.09.028

[11] Krystal AD, Pizzagalli DA, Smoski M, et al. A randomized proof-of-mechanism trial applying the ‘fast-fail’ approach to evaluating κ-opioid antagonism as a treatment for anhedonia. Nat Med. 2020;26(5):760-768. doi:10.1038/s41591-020-0806-7

[12] Craske MG, Stein MB, Eley TC, et al. Anxiety disorders [published correction appears in Nat Rev Dis Primers. 2017 Dec 14;3:17100]. Nat Rev Dis Primers. 2017;3:17024. doi:10.1038/nrdp.2017.24

[13] Singh S. The future of anxiety treatment will be drastically different. Life Science Leader. Published September 2020. Accessed February 2021. https://www.lifescienceleader.com/doc/the-future-of-anxiety-treatment-will-be-drastically-different-0001

Mohlo by vás zajímat...

Epilepsie

Diagnóza epilepsie může být obtížná pro celou rodinu, zejména proto, že mnoho rodičů nebude mít dostatečné znalosti o tomto stavu a o tom, jak pomoci svým dětem se s ním vyrovnat.

Epilepsie

Jde o záchvaty, kdy dítě nakrátko upadne do bezvědomí, zírá do prázdna a nereaguje na to, co se kolem něj děje. Jejich frekvenci ani délku nelze předvídat, což vyvolává obavy rodičů a rodinných příslušníků.

Epilepsie

Většina dětí s epilepsií by měla mít možnost navštěvovat běžnou školu a bez výraznějších problémů se těšit ze vzdělávání, a to za předpokladu, že existuje dobrá komunikace mezi rodinou a školou.

Vítej zpět

Pro přístup k těmto informacím musíte použít své přihlašovací údaje

Nemáte profil? Předplatit